Osunas je název této stránky a znamená Osud, nahoda, stesti.
Osunas je východiskem pro lidi co se jim pořád nedaří, nebo to tak alespoň vnímají.
Vyčítáme si například místo kde jsme se narodili ? Já myslím, že to nikoho většinou nenapadne. Při tom místo narození má největší vliv na naše budoucí chování.
Kdybychom se narodili v severní korei pravděpodobně budeme mít moc rádi KimČongUna, samozřejme do té doby, než se staneme generálem, kterého nakonec vůdce odstřelí raketou, aby ta poprava nevypadala tak nudně.
Takže dobře místo narození jsme nemohli ovlinit a tak si toto nijak zvlášť nevyčítáme, toto místo narození je ovlivněné osunašem.
Jdeme do školy, třídu za nás vybere opět osunaš, kdyby nám osunaš vybral ne 1A, ale 1B budeme mít v budoucnu úplně jiný okruh známých a úplně jiný život.
Tohle si vlastně taky nikodo nevyčítá, to jsme přece nemohli ovlivnit 🙂
Teď jsme teda na té základce v 9 třídě a 1-2 chlapci jsou velmi úspěšní u holek a my ne, vyčítáme si to ?
Tady se objevují první úzkosti a deprese, při tom náš genofond jsme ovlivnit nemohli a kdyby nás osunaš hodil do 1.B. mohlo být vše jinak, třeba by jsme mohli potkat za kámoše Marka, který by nás přesvědčil na karate, byli by jsme nejsilnější ve třídě a nejaká ta Anča by se pro nás určitě našla.
Takže máme si to vyčítat, nebo ne ? Správná odpověď je ne.
Narození – osunaš
Třída, okruh známých – osunaš
Lidi co potkáme nás ovlivňují. Ovlivňujeme se všichni navzájem na základě toho, jak kdo byl dřív kým ovlivněný a jak si s ním pohrál osunaš. A takhle už to tu běží od pravěku/zrození vesmíru.
Jen mozek, jelikož nemá co na práci v tom hledá něco více. To jak se chováme je výsledkem interakcí s lidmi, to co slyšíme v televizi atd. Chováme se tak jak si myslíme, že by jsme se chovat měli, dle mě si mylně myslíme, že se chováme podle své vůle.
Dle mě se chováme dle toho, jak nás ovlivnilo chování okolí.
A jak se cítíme když se nám něco nedaří ? Špatně. A to je špatně.
Co si můžeme dle mě vybrat je pohled na věc a na vše jak to tu chodí, proč bych měl mít depresi z něčeho, když je to jeden velký osunaš ?
Má rada zní, vykašlat se na věchny motivátory ať už źivotní, či EZO, vzít to tak, že život je náhoda a to co se mi děje je osunaš a proč bych si s tím měl dělat hlavu ?
Vše je jen důsledek toho co se stalo v minulosti a my jsme to nemohli ovlivnit, tato trajektorie sahá až k velkému třesku.
Vše se stalo tak jak se stalo a jednáme podle toho, jak se co stalo v minulosti, koho jsme v životě potkali, co jsme kde uslyšeli atd. Všechny naše rozhodnutí jsou ovlivněny minulostí. Žádné rozhodnutí není učiněno bez ovlivnění předchozími událostmi, nedokážeme se od minulosti odprostit.
Kdybychom se ocitli na stejném místě před rokem, uděáme to stejne blbě, či dobře, tak jak jsme to udělali, takže si nemá cenu s tím lámat hlavu.
Nemá cenu si lámat hlavu s nastálou životní situací ať už je špatná, tragická, či úplně neřešitelná. To jak k ní došlo je souhrn událostí, které se staly a započaly již dávno před tím, než jsme se sami narodili.
My jsme jen kousek puzle který zapadnul do skládanky, jestli tuhle skládanku někdo vymyslel, nebo je to jen náhoda, nevím, co vím je to, že nemá smysl se tím trápit.
Má rada do života.
Teď už víte jak to je, takže až se zase objeví nějaké výčitky, řekněte jim, že to stejně jinak dopadnout nemohlo.
Takže má cenu mít depresi třeba z toho, že jste momentálně bez partnera, peněz ? Proč mít depresi z důsledku událostí které jsme memohli ovlinit, je nějaký důvod se tím trápit ? Odpovím Vám važení čtenáři, není.
Samozřejmě vše může být jinak, ale po dlouhém zkoumání je toto můj pohled na věc, je otázka jak přistupovat k budoucnosti. Osobně si myslím, že není špatné se o něco snažit, ale zároveň si myslím že to snažení je na základě toho, jak jsme v minulosti byli ovlivnění.
Aby jsme se cítili spokojeně, stačí dle mě nezabývat se minulostí a připustit si, že toho zas tak moc ovlivnit nemůžeme.
Moje řešení
Nelámat si hlavu s tím jak věci jsou, byly, budou.
Proč bych měl mít úzkost z něčeho co jsem ovlivnit nemohl ?
Stačlo se narodit jinde, nastoupit do jiné třídy, náhodně nepotkat, potkat někoho, koho jsme potkali/nepotkali. Vše by bylo absolutně jinak. Tak proč mít z toho teda depku ?
Dle mě je nejlepší podívat se na to s odstupem a říct si, hm tak prostě se mi to tak nějak stalo no, co už, zkusím to teda od teď nějak někam pošťouchnout, ale jak se to nezdaří, tak co, stejně jsem ty nejzásadnější věci ve svém životě ovlivnit nemohl.
Například už mohu s tímto vědomím dát výpověď v práci, vyjde to, nevyjde to ? Uvidíme. Ale už jsem to udělal, tak proč si s tím lámat hlavu.
A když někdo nedělá to co já bych chtěl, je na mě naštavý, něco mě na něm štve. Je to produk svého okolí stejně jak já, tak proč si s tím lámat hlavu.
Nezříkám se úplné odpovědnosti za svůj život, ale mnohem více proměnných v našich životech je daných a neovlivnitelných, tak pojďme žít tak nějak lehce s vědomím, že prostě to většinou nevyjde a když se rozhodneme něco změnit a ono to náhodou vyjde mějme z toho radost a tohle klidně berme tak, že jsme to 100% vymysleli my.
Poslední moudro na závěr.
Co nevyjde za to nemůžeme a co vyjde je naše zásluha, tak odměníme mozek a budeme spokojeni.